Zdravím po delší odmlce. Tradičně mám na stole kávu, z beden zní rock, ze střech prší tající sníh a nálada je výborná :) Uteklo pár měsíců, co jsem psala o dekriminalizaci konopí pro léčebné účely a mezi tím se stalo pár podstatných věcí. Jednak jsem si na vlastní kůži vyzkoušela alternativní medicínu a přestala jsem podporovat farmaceutický průmysl, je mi líp po těle i na duši. Díky tomu, že léčba výtažkem z konopí zafungovala, jsme začali s manželem vážně uvažovat o tom, že si v našem kraji otevřeme svůj shop s galerií.
Přemýšlím nad názvem této kapitoly, životní kapitoly. Bylo by příliš snadné ho na první řádce vybalit, ono na tom vlastně nesejde. Říkejte tomu jakkoliv, není snadné o tom psát, ale chystám se na to už dlouho. Buď nebyla energie, nebo chuť, nebo jsem se za to styděla, měla jsem strach, kdo ví...
Dostala jsem tulipány z květinového trhu ve Wroclawi. Venku ještě teď bývá dost stupňů pod nulou, takže na dlouhé procházky to není. Za oknem vytopeného bytu sluneční paprsky vypadají jako spásné stuhy tepelné a světelné energie, které nás mají zachránit před dobou ledovou. Hmmm, asi se nebudeme bavit o globálním oteplování. Tyhle teorie mě neděsí, mám kvalitní boty do mrazu. No, kdybych se na to dokázala dívat jen takhle povrchně, nebyla bych sice nejostřejší pastelka, ale na druhou stanu by všechno bylo jako mávnutím kouzelného proutku jednodušší.
Z okna mám výhled na zasněžené zahrádky, pole, lesy, rybník a včera večer byl můj oblíbený strom ozdoben zmrzlými kapkami. Světlo z pouliční lampy je rozjiskřilo natolik, že vypadaly jako bájná rostlina z Pandory, tajuplného světa z filmu Avatar. Líbilo by se mi být s něčím nebo s někým ve spojení, už jen pro ten pocit naprostého souznění.
Dnešní sychravé ráno zrovna nezve k příjemné procházce se psem, ale ranní káva a brouci v hlavě mi šeptají, že už bych měla vypustit ventil a vypsat se.
Poslední měsíc trávím více času na Fleru. Ze začátku to byl euforický pocit, být mezi tolika tvůrčími lidmi, jenomže potom se začala moje energie tříštit... Dokonce jsem nakoupila i korálky a při pokusech proniknout do šperkařské tvorby jsem zjistila, že asi bude nejlepší držet se svého štětce.
Zní to romanticky... v myšlenkách se toulám. Tak se ladím, jako kytara, která vypadla hudebníkovi z dlaní. Nevím jestli mám jiný zvuk, jestli moje myšlenky budou pozměněné souhrou okolností. Vše beru jako skutečnost, iluzorní realitu... hmmm zajímavé sousloví. Napadl mne jeden citát... "Jizvy jsou důkazem toho, že realita je skutečná."
Venku je větrno a sluneční paprsky mají neuvěřitelnou sílu. Získávám z nich ztracenou energii. Už jsem na tom mnohem líp. Dodatečně děkuji lékařům z nemocnice v Karlových Varech, a jsem velmi vděčná za záchranu života zvláště oddělení JIP a ARO.
Díky jim a podpoře rodiny a přátel se můžete těšit na další umělecká díla.
Máme
tu rok 2009, když se ohlédneme zpátky, zjistíme,
že ten minulý, stejně jako ty předchozí, utekly jako
voda. Říkala jsem si, že tak, jak se člověk časem vyvíjí,
mění se jeho priority a chutě, jednoduše by nebylo marné
si čas od času vyplnit takový malý dotazník.
